Ploska nohy
Plochá noha
Určit, zda se jedná o plochou nohu, nemusí být zas až tak jednoduché a jednoznačné, jak by se na první pohled mohlo zdát. Někdy se totiž diagnóza určí jen na základě toho, že Vám někdo strčí prst či tužku pod chodidlo, pak se narovná, posune si brýle na nose, vážně pokývá hlavou a sdělí: „Pes planus. Máte plochou nohu, víte to?“ A Vy si odnášíte poukaz na ortopedické vložky, které mají vše zachránit a vyřešit. Určit pouze prostým pohledem, zda jde o plochou nohu, nebo nikoli, nemusí být vždy pravdivé.
Pojďme se společně podívat, co to vlastně ta plochá noha je, jaké jsou její příčiny a jak se diagnostikuje. Plochou nohou (pes planus) označujeme abnormální snížení podélné nebo příčné klenby, případně její úplné vymizení. Se sklonem k plochonoží se můžeme narodit. Na snížení klenby se přichází v období po 4. roce věku. V dětském období je pohybový aparát tvárný, a proto je důležité začít s léčbou už v této chvíli. Pokud tomu tak z nějakého důvodu není, už i malé odchylky od správného postavení se mohou zafixovat. Dochází k přetěžování svalově-vazivového aparátu vadným postavením, ale také nevhodnou obuví či nevhodným závodním sportem. V této souvislosti bývá uváděna atletika (běhy, skoky, vrhy), sportovní a moderní gymnastika, kopaná, lední hokej, sjezdové lyžování, tenis a jiné. Neznamená to ovšem, že když se v zimě párkrát postavíte na sjezdovku, že Vám to způsobí plochou nohu. To samozřejmě ne. V dospělém věku má pak nejčastěji vliv na získání ploché nohy přetěžování dolních končetin v zaměstnání, nadváha, náročné sportovní aktivity. Svoji roli zde hraje i používání nevhodné obuvi.
Plochost
O tom, že něco není v pořádku, nás informuje zvýšená únavnost nohou, především po delší zátěži chůzí nebo stáním, otoky, pocity těžkých nohou, někdy pálení nebo naopak pocity chladu. O něco později přicházejí bolesti lokalizované od paty k prstcům v průběhu vazů nožní klenby, více pak pod hlavičkami metatarzů a mohou vyzařovat až do oblasti nártu a ke kotníku. Vznikají otlaky na chodidle a tzv. „kuří oka“. Následkem ploché nohy, jak už bylo zmíněno, vznikají kladívkovité prsty a vbočený palec.Co může ukazovat na plochonoží?
Stupně plochosti chodidla
- Mírně plochá noha: Objevuje se pouze při zátěži, pokud chodidlo zvedneme od podložky, klenba se navrací do normálního tvaru. Na plantogramu vidíme otisk chodidla, který je pouze mírně rozšířen.
- Středně plochá noha: Zatěžování chodidla při chůzi je soustředěno více k vnitřní straně, takže podpatky bot jsou na této straně dříve ošlapány. Klenba je oploštěna jak při zátěži, tak v odlehčení. Otisk plantogramu je již cele vyplněn obrysem chodidla. Noha je stále relativně „měkká“, to znamená, že lze klenbu pasivně vymodelovat, tudíž je možná korekce za použití jednoduchých cviků a ortopedických vložek. U tohoto stupně už může nastupovat i bolestivost chodidla nebo nártu po námaze.
- Silně plochá noha: Zde je již snížená klenba fixovaná, vazivový a svalový aparát se již tomuto postavení přizpůsobil. Klenbu nelze pasivně vymodelovat a plantogram je zcela vyplněn s malým obloučkem na vnitřní straně v oblasti os naviculare. Později se vyskytuje artróza v kloubech nohy. Bolesti se objevují i při běžné chůzi v nenáročném terénu, a to především ráno nebo po dlouhodobějším sezení. Bolestivost vyzařuje do kolen nebo do křížové oblasti. Chůze je těžkopádná a dotyčný má problémy s udržením rovnováhy při stoji na jedné končetině.
MOŽNOSTI LÉČBY A PÉČE O NOHY
V léčbě kromě vhodného obouvání, nošení ortopedických vložek, denního režimu (redukce váhy, péče o nohy - večerní sprcha střídavě teplou a studenou sprchou, masáž, elevace končetin, chůze na boso v nerovném terénu) má především léčebná tělesná výchova (LTV): chůze po zevní straně chodidla, cviky, "píďalka", plavání atd. Ale postupně.
I. Hygiena
Samozřejmostí by se měla stát každodenní péče o nohy, kterou unaveným nohám po náročném dni dopřejeme. Po koupeli s přísadou léčivé soli chodidla vysušíme, namasírujeme a ošetříme výživným krémem na nohy, chladivým gelem. Výborné jsou přípravky s přísadou tea tree. Tvrdší kůži odstraníme jemně pemzou. Pemzovat nohy můžeme při koupeli, postupujeme od bříšek prstů k patám. Zároveň tak provádíme velmi prospěšnou masáž a chodidla se dobře prokrví. Nehty na nohou zastřihujeme rovně, ne dokulata, aby nám po stranách nezarůstaly do kůže. Nohy by se měly omývat dvakrát denně – ráno a večer. Nehodí se každé mýdlo, nejvhodnější jsou tučná mýdla s obsahem lanolinu nebo glycerinu. Nezapomeňme nohy důkladně vysušit, protože vlhké prostředí dává šanci plísním ( hlavně meziprstní prostory). Potivé nohy vyžadují koupele v roztoku hypermanganu, dubové kůry nebo různých léčivých solí. Pouze pravidelnou péčí můžeme oddálit opotřebení nohou a zachováme si i správné držení těla.
II. Obuv
Npaříklad při nošení vysokých podpatků nohy kloužou dopředu, a tím se mačkají prsty. Tento pohyb se opakuje po celý den a dochází tak k tvrdnutí kůže, vzniku kuřích ok a takzvaných kladívkových prstů, kdy kloub zůstává ohnutý. V oblasti, kde prsty přecházejí v chodidla, vznikají mozoly. Jelikož vysoké podpatky posunují vaše těžiště vpřed, páteř dělá, co může, a ohýbá se dozadu. Ženy si tak velice často způsobují bolestivé otlaky, při poklesu klenby dochází k deformitám palce (prakticky to vypadá takto: aby žena udržela stabilitu, musí při chůzi mírně pokrčit kolena a kyčelní klouby a podsadit pánev. Tím mění výšku těžiště. Vzhledem k porušení rovnováhy svalů ochabují svaly, které udržují pánev ve správné poloze, chůze je kolébavá. Vyrovnat ji dá velkou práci, namáhá se především oblast křížokyčelních kloubů a krční obratle. Výsledkem jsou již zmíněné dlouhodobé bolesti páteře, kyčelních kloubů a pokles nožní klenby).
III. Cvičení
Mezi první činitele, které mají vliv na vznik ploché nohy a jež lze pozitivně ovlivnit, patří snížení tělesné hmotnosti (podle literárních údajů každé navýšení hmotnosti o 100 g znamená, že denně naše nohy zvednou o 1 tunu navíc!). O provozování vhodných sportů je nutno se poradit s lékařem, neboť některé sporty mohou podpořit zlepšení sledovaných změn nohou. Je však nutno lékařem vymezit rozsah jejich provádění a vhodné vybavení (např. obutí). Vždy však, jak při cvičení tak při sportu, máme na paměti, že cílem má být plná funkce nohou bez nepřiměřeného přetěžování se zachováním jejich elastické pružnosti včetně pohybu prstů a plynulého odvalu. Proto také doporučujeme chůzi naboso v nerovném terénu, na trávě, v písku apod., ale ne na tvrdé, rovné podlaze! Vhodná je také chůze v mělké vodě, po písčitém dně, kde se však noha nemůže zranit.
Zásady pro zdravé obouvání:
1. Dostatečně prostor obuvi, hlavně v její prstové části
2. Dokonalá ohebnost obuvi v její prstové části
3. Úměrná výška podpatku
4. Pevný a dostatečně dlouhý opatek
5. Kolmé nebo vybočené postavení patní části obuvi
6. Anatomicky správně modelovaný svršek obuvi
7. Vyhovující materiál z hlediska hygieny a zdravotní nezávadnosti
8. Údaje o použitých materiálech v hlavních částech obuvi
9. Tlumící vlastnosti obuvi
10. Hmotnost obuvi
Vyšetření plosky nohy
Nejčastěji se dnes setkáme s vyšetřením prostým pohledem ve stoji. To však nemusí být vždy spolehlivé. Je dobré provést ještě navíc vyšetření chůze. Máme-li podezření u daného jedince na plochonoží, pak se projeví i v odlišném způsobu odvíjení kročné končetiny od podložky. Fáze odrazu, jak jsme si ji popsali výše, nezačíná od palce, nýbrž od vnitřní hrany chodidla. Chůze se tak stává mnohem více energeticky náročnější a člověk se dříve unaví. Je potřeba si u takového jedince všímat právě postavení nožní klenby během chůze. Ono totiž z funkčního hlediska není až zas tak důležité, jak moc máte nohu plochou a nakolik Váš otisk vypovídá o plochosti, ale je podstatné, zda se klenba propadá i během chůze, nebo naopak drží. I relativně plochá noha totiž může po nadzvednutí nad podložku vytvořit nožní klenbu a na druhou stranu u zdravého chodidla se klenba v tento okamžik může propadat.
Zajímá Vás, jak je na tom vlastně Vaše chodidlo? Jedna z jednoduchých metod, jak orientačně zjistit stav Vaší klenby je pomocí tzv. indexu nohy, kterou měříme na kolmicích k vnější tečně, jak vidíte na obrázku. Délku nejužšího místa (D2) vydělíme délkou nejširšího místa (D1). Hodnotu násobíme 100 [%]. Pokud náš výsledek je do 45 %, pak máme nohu normálně klenutou. Rozmezí 45 % - 50 % udává mírné plochonoží, 50 % - 60 % středně plochou nohu a při hodnotě nad 60 % se již jedná o silné plochonoží. Tak co, jak jste na tom? :) Podělte se se svými zjištěními v diskuzi pod článkem.
Otisky chodidla Vám na specializovaných pracovištích a u odborných lékařů zhotoví pomocí podografu(plantografu), kdy získáme otisk (plantogram) pomocí tiskařské černě na bílém papíru. Intenzita zbarvení otisku chodidla je úměrná zatížení. Je to velice nenáročná a přístupná metoda. Další možnost vyšetření je podoskopem, kdy stojíme na průhledné podložce. Otisk našeho chodidla se odráží v nastavitelných zrcadlech pod podložkou. Nevýhodou této metody je nemožnost uchovávat dokumentaci o stavu chodidla
Postup při vyšetření
Vyhodnocení indexu
Postup:
- V připravené nádobě rozmíchaáme ingoust s vodou.
- Bosými chodidly se postaví do nádoby s rozmíchanou barvou.
- Následně se postaví na připravenou čtvrtku a vlastní vahou zatíží po dobu několika vteřin.
- Po sejmutí obtáhnou tužkou okraje otisku a při vnější straně otisku (plantogramu) zhotoví tečnu. V nejužší a nejširší části otisku zhotoví kolmici k tečně a změří nejužší vzdálenost (A) a nejširší vzdálenost (B) k této tečně.
- Vypočítáme index plochosti obou chodidel a vyhodnotíme stav klenby svých nohou.
Čerpáno z:
https://www.jindrichpolak.wz.cz